Choď na obsah Choď na menu

Obraz a Lev(bájka)


Kedysi obraz vystavili,na ktorom lovec s puškou
stál,žiariací pychou,plný sily a pri nom mrtvy zvierat král.
pyšných je na to vela ludí:Hla,kdo je sveta pravý pan.
V levovi vsak obraz úsmev budí:Ludkovia,vravím vám,
neberte to v zlom-obetou klamu ste sa stali.
Keby sme mi to malovali,nie človek,ale Lev by bol vítazom!!!

 


Tenkrát.

Víš tenkrát jsem mnela velké plány.
Tenkrát kdýž jsem ješte nosila
zapletané coupky a
zásteru s Kytičkami.
Tenkrát když v posteli mne čekal plysovej medvídek.
A Ja,Ja
Tenkrát chtela spasit celý sviet.
A nikdo už nemnel plakat a nikdo už nemnel mít
hlad, a všude mnelo poletovat štestí.
Pak jsem si rozpustila zapletené coupky a odhodila
zásteru s kytičkama.
Pak si medvídka v me posteli vystřídal Ty.
A Já už nechci spasit celý sviet.
A chci už jen,abys u mne zústal.
Pak bude všude Poletovat
štestí!!!

 

Cesta.
Mna z tisíc ciest len jedna cesta láka,čo vedie domov v
krajinu obrov,do diery krvavého vlkolaka,Kde s Láskou čistou,
s Láskou hlbokou ma moja biela otrokina čaká,jak bohatierka s pomstou divokou, a viedie viac pokorného ubožiaka,rozplakaného.
Tou cestou pojdem,no neprídem prv,kým hnev,nimž srdce vrie
a horí líce,čo zostal sta mrak,do mladích brv nevlejem v hlbočine štastie,by vycerili vraha čiernu krv za hanobenie mojej Krásavice.


Táto basen sa mi pačila ,

Tak som si ju sem dala,ale nie je moja.