Choď na obsah Choď na menu

Konec 

K čemu je život,
když v něm láska není,
k čemu je láska když vzájemná není,
k čemu jsou přátelé,
když věřit jim nejde,
k čemu jsou dohody.
když stejně z nich sejde.

Život je jen pouhé slovo,
jež vyslovíš tak lehce,
však žíti život beze smyslu
vážně se mi nechce

život je jen pouhé břímě,
jež musíme snésti,
a v rukou osudu
nechat se nésti.

Osud je pichlavý,
však někdy i něžný,
s lidmi si pohrává,
jako nápor sněžný.

Proč jsi mně osude,
proč jsi mně vytvořil,
když jsi mou povahu
takto zle znetvořil.

Láska je krásný cit,
krásnějšího není,
však co zbyde mi když pomine?
zase pouze snění.

Odpusť mi osude,
odpusť mi zradu,
když život můj,
z tvých rukou kradu,
tím směrem života,
jenž já se vydávám,
nemáš moc osude,
peklu se předávám.

Vzdávám se života,
ve prospěch lásky,
z mé hloupé povahy,
zbydou jen pásky.

K čemu je povaha
jenž všechny nudí,
neschopnost vskutku žít,
u srdce mne studí.

Život je nádherný,
jen žít ho musíš,
jinak si v životě
mnohé zla zkusíš.

 

Komentáre

Pridať komentár

Prehľad komentárov

Zatiaľ nebol vložený žiadny komentár.